main-foto.png

Drobečková navigace

Úvod > Aktivity OMEP ČR > Projekty > Realizované projekty – výsledky > Světový projekt > 3. fáze projektu

3. fáze projektu

Zpráva z realizace Světového projektu o vzdělávání pro trvale udržitelný rozvoj – 3. část

Vyhodnocení otázek a odpovědí

Bohužel za Českou republiku je obtížné požadovanou analýzu provést, protože účastníci projektu nedodali přesné zdokumentování a přesný seznam otázek a odpovědí. Odpovědi prarodičů byly zobecněny a začleněny do textu, ve kterém je popisován průběh realizace. Také mám pocit, že v některých případech projekt sklouzl více k problému vážit si stáří a částečně se tak odklonil od cíle světového projektu, kterým je vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Cituji pouze zobecněné výstupy z jednoho projektu, který shrnuje názory a výstupy všech ostatních.

„Jaké největší rozdíly jsou mezi životem dnes a dříve?“

Názor maminek – nová doba jim přinesla zjednodušení práce v domácnosti – pračky, myčky, papírové pleny, mikrovlnky, rychlovarné konvice, apod. Svět se velmi propojuje – možnost rychlého cestování, poznávání a prolínání kultur, velká informovanost díky internetu.

Naproti tomu velká hektičnost dnešní doby, velký tlak společnosti na člověka, zaměření života na materiální hodnoty a s tím související velká zaměstnanost rodičů. Menší soudržnost rodin – málokdy spolu žije širší rodina. Výroba věcí je koncipována na spotřebu – pro další generace se věci neschovávají, a tak se produkuje velká spousta odpadu.

Názor babiček – domácí práce byly náročnější, ale maminky byly s dětmi často doma. Rodina žila více pospolu a trávila spolu více času. Často pracovali rodiče a děti společně – řemesla i domácnost. Některé věci se v rodinách dědily z generace na generaci. Hlavně oblečení, boty, hračky, nádobí, povlečení apod. Věci sloužily až do úplného zničení, odpad byl minimální. Mléko se prodávalo ve skleněných lahvích, balená voda se vůbec neprodávala, jako obal v obchodech často sloužil papír, ne igelitový pytlík, na nákup se chodilo se síťovkou, nebo látkovou taškou, nebyly igelitové tašky, dětské plenky byly látkové a praly se.

Dědily se i hračky – dřevěný koník, medvídek, mrkací panenka, káča……. Hračky byly poměrně drahá věc a děti jich měly jen několik, proto si jich vážily a snažily se je neponičit. Děti při hrách využívaly vlastní fantazii, a co nejvíce času trávily venku ve společnosti vrstevníků. (MŠ Revoluční, Praha 1)

Děti zjistily, že berou velké množství hraček jako samozřejmost. Doma mají hračky, s kterými si hrají jen velmi málo, nebo už o ně nemají zájem. Často si hraček neváží a záměrně je ničí. Hračky, které je brzy omrzí, většinou končí v koši.

Příklady otázek a odpovědí

Proč máma kupuje vodu v PET lahvi?

Lepší by bylo ten plast nekupovat.

Já mám hodně peněz, já si mohu koupit hračku, jakou chci.

Jaké hračky jste měli doma a ve školce? S kterými jste si nejraději hráli?

Měli jste některé hračky stejné, jako máme nyní my?

Měli jste televizi a počítač nebo něco podobného?

Jak vypadala autíčka a z čeho byla vyrobena?

Co by si babi s dědou nejvíce přáli, aby bylo již v době jejich dětství a proč?

Co by prarodiče přáli svým vnoučatům, ale dnes už to není?

Jak babička dědeček zlobili?

Kterou knížku měli nejraději a kdo jim z ní četl?

Diskuse

Mezigenerační rozhovory jsou určitě smysluplné. Kromě sledovaného cíle vzdělávání pro udržitelný rozvoj téměř ze všech projektů vyplynul vedlejší cíl a to bylo upevnění úcty ke stáří.

Z informací od prarodičů se nejmladší generace dozvěděla, jakým jiným šetrným způsobem se dá připravit voda pro pití, jakým jiným způsobem se dá přenášet mléko, jak ekologicky balit potraviny, tašky pro nákup můžeme nosit opakovaně své, můžeme si vypěstovat zdravou zeleninu a ovoce sami, nemusíme neplýtvat hračkami a spotřebním zbožím… Pro ilustraci uvádím citace ze závěrů jednotlivých projektů:

„Mluvit s dětmi o plastech se vyplatí. Začnou přemýšlet o něčem, co je pro ně normální a běžné v jiných souvislostech. A prarodiče jsou pro toto téma výborní diskutéři. Znají to „před PET lahví“ a dobře vědí, že to bez „PETky“ jde a jde to dobře.“

„S průběhem a výsledkem projektu jsme nadmíru spokojená. Podařilo se nám vytvořit si malou zahrádku a do projektu se nějakým způsobem zapojilo 65% prarodičů, to považuji za nádherné číslo. Všem  prarodičům patří velký dík za to, že přišli připravení a vytvořili úžasnou atmosféru a namotivovali děti k vytvoření naší zahrádky. Pojem zahrada a práce na zahradě byl dětem blízký. Poznala jsem, že některé děti na zahradě rodičům nebo prarodičům pomáhají. Jiné děti pracovaly na zahradě poprvé a zaujalo je to. Jedná se o děti z vesnice.“

„Projekt dal hodně nejen dětem, ale také mně osobně. Uvědomila jsem si důležitost spolupráce s rodinou dětí v MŠ. Také to, že rodina nejsou pouze rodiče, ale i prarodiče. Vnímala jsem, že prarodiče, které jsem oslovila, aby na besedu přišli, byli potěšeni, že mohou přijít do MŠ a aktivně se na chodu MŠ podílet. A svůj úkol vzali velmi zodpovědně. Uvědomila jsem si moudrost předchozích generací, které byly soběstačné. Dokázaly využít vše, co na zahradě a na poli vyprodukovali. Nepotřebovali nakupovat zeleninu a ovoce v obchodě. Uměli produkty uskladnit na zimu, i když neměli ledničky a mrazáky.  Viděla jsem, s jakou láskou hovořili o svém dětství, o práci na zahradě a na poli, přestože neměli tolik volného času jako dnešní děti.“

„Je krásné, když vidíte dítě, které říká: já jsem to nikdy nedělal, a moc mě to baví.

Je krásné, když děti odchází ze školky a říkají, maminko, pojď se podívat na naši zahrádku.

Je krásné, když vidíte babičku s jiskrou v oku, jak vypráví o nakládání zelí a vaření trnek.

Je krásné, když vidíte, jak děti volají paní učitelko, pojďte sem, tady něco roste.

Děkuji organizaci OMEP za krásný nápad, který má smysl. Jsem ráda, že jsem se rozhodla projekt realizovat a s jeho výsledky jsem spokojená.”

”Projekt považujeme za  úspěšný, téma bylo dětem velmi blízké, zaujalo je. Nadchla je „detektivní“ práce  se zjišťováním odpovědí na otázky. V průběhu projektu byla patrná změna  pohledu dětí na problematiku stáří. Zpočátku vnímaly totiž hlavně negativa (bolavé nohy, špatný zrak a sluch, časté nemoci, užívání léků, padající zuby, plešatost....). Brzy si však začaly uvědomovat i kladné stránky, hlavně to, že prarodiče toho hodně znají a umí, že častěji mívají čas si s nimi povídat, že většinou umí  vyprávět zajímavé historky, že si dokáží s lecčíms poradit. Bývají i klidnější, trpělivější, méně se na děti zlobí. Všechny děti bez výjimky mluvily o tom, jak  jim bylo dobře, když si s prarodiči povídali a hledali s nimi společně odpovědi na otázky. Velice rády poslouchaly i o tom, jací byli jejich rodiče, když byli malí.

Výrazná byla proměna jejich vztahu k některým hračkám poté, co se dozvěděly, jak jejich vznik vlastně škodí našemu, že nejhorší je kvůli novým hračkám  porazit krásný strom. Bylo pak velmi snadné dovést děti k nápadu chovat se k hračkám šetrněji, aby se neničily a nebylo třeba dělat jiné a nakonec i k myšlence sdílení hraček s jinými dětmi.

Lze konstatovat, že se podařilo nejen naplnit stanovené cíle, ale projekt  dětem i nám přinesl  i  nové pohledy na každodenní všední  situace. Dětem poskytl celou řadu příležitostí a témat k samostatnému přemýšlení, vyhodnocování situací a komunikaci.”

”Výstupem z projektu jsou informace, které děti získaly o době mládí svých prarodičů. Děti byly vedeny ke třídění informací, porovnávání, hodnocení a v závěru ke zjištění, že musíme chránit naši planetu každý sám za sebe. Viděly věci, které se dříve používaly, hrály hry, ochutnaly jídlo, které bylo pro tuto dobu běžné. Téma se odrazilo i v námětových hrách. Pro nás byl projekt přínosem i v úrovni sociální, kdy děti upevňují vztahy se svými prarodiči, je jim dána za příklad jejich moudrost ( bílé vlasy), zručnost ( uměli si vyřezat hračku), pracovitost a skromnost, dovednost neplýtvat věcmi. Byli osloveni i rodiče, kteří spolu s dětmi doma zavzpomínali na dobu když oni byli malí – jaké měli kamarády a hračky, na co si nejraději hráli, jaká byla jejich nejoblíbenější hračka. Tyto poznatky děti prezentovaly ostatním kamarádům. Bylo pro nás přínosem zjištění, jak si hrály děti před 30 lety například ve Vietnamu, nebo v Libanonu, jaké byly rozdíly v hrách dětí v Evropě a v jiných světadílech. Rovněž jsme zjistili, že tyto rozdíly mizí, celosvětově si děti dnes hrají podobné hry a sdílejí podobné hračky. Dříve však takové možnosti nebyly a ve hrách dětí se více odrážely tradice a místo, ve kterém vyrůstaly.”

„Mezigenerační setkání bylo pro děti objevné. Motivovalo je zamyslet se nad pohodlím a dostatkem, ve kterém žijí. Dozvěděly se, že to nebylo vždy samozřejmostí. Zjistily, že některé hry znají nejenom jejich maminky, ale i babičky, že některé věci je možné dělat i jinak, že není potřeba jít všechno koupit, že některé věci není potřeba hned vyhodit, ale je možné, že je někdo ještě použije.“

 

Pro dialog s prarodiči byl zvolen dotazník, anketa – s otázkami, které připravily děti. Návštěva prarodičů v mateřské škole – vzájemné předávání zkušeností, společné hry a rozhovory. Dále dotazování prarodičů doma, v domově důchodců. Součástí aktivit byla návštěva muzea hraček, sbírka oblečení, hraček, výstava starých hraček.

Bohužel většina zpracovaných projektů obsahovala pouze shrnutí odpovědí od prarodičů, ale nebyly dodány přesné záznamy otázek a odpovědí, které připravily děti.

Příklady projektů jednotlivých témat a jejich cíle

Redukování používání plastů

Cíl: Společně s dětmi nalézt možnosti jak nahradit plasty v našem životě 

Organizace: Rozhovor s prarodiči, výroba nové hračky z plastové lahve

Závěr: Děti začaly jinak přemýšlet o věcech, které jsou pro ně normální a běžné. Poznaly, že by život bez PET lahví byl reálný.               

Vytvoření zahrádky

Cíl: Vybudování vlastní zahrádky za účelem poznání, že zelenina a ovoce z vlastní produkce je chutnější a zdravější než kupovaná.

Organizace, činnosti: Příběh, mezigenerační rozhovor, následná diskuse, aktivity k vybudování zahrádky se zapojením prarodičů.

Závěr: Zapálení a zájem dětí naučit se něco nového, radost z vlastních výpěstků.

Sdílení tradičních her a hraček s dětmi z jiných mateřských škol a škol z okolí nebo kdekoliv jinde na světě

Cíl:

  • vést děti k dalšímu využívání hraček, které jsou sice právě nepotřebné pro ně, ale mohou je potřebovat jiní
  • vzbuzovat v dětech úctu ke stáří, životní moudrosti, tradičním hodnotám
  • upevňovat a prohlubovat mezigenerační vztahy v rodině i mimo ni
  • eznamovat děti se skutečností, že svět se neustále mění, změny jsou dobré i špatné a že i ony se na těchto změnách mohou podílet

Organizace, činnosti:

  • kreslení, výstava hraček, návštěva Domu s pečovatelskou službou, pozorování chůze mladí x staří lidé, četba příběhů a pohádek, ochutnávka tradičních českých jídel, hraní her se zpěvem, které hráli již i prarodiče, sběr starých hraček v mateřské škole, prohlížení fotografií starých hraček, výroba vlastních hraček z keramické hlíny, diskuse s dětmi na téma „jak zpříjemnit pobyt starým lidem v domově důchodců, hra na to „Jaké to bude, až budeme staří?“ – hra s převleky, dotazování prarodičů – otázky připravené dětmi.

Závěr:

Děti velice zaujaly staré hračky na naší třídní výstavě, porovnávaly je s dnešními, zkoumaly je a přemýšlely o nich. Seznamovaly se s různými způsoby jejich vzniku a výroby. Výrazná byla proměna jejich vztahu k některým hračkám poté, co se dozvěděly, jak jejich výroba vlastně škodí našemu světu. Nejhorší je pro výrobu hračky porazit krásný strom. Bylo pak velmi snadné dovést děti k nápadu chovat se k hračkám šetrněji, aby se neničily a nebylo třeba vyrábět jiné a nakonec i k myšlence sdílení hraček s jinými dětmi.

Projekt kladně hodnotili i všichni oslovení dospělí. Rodiče doma pomáhali vybírat hračky ke sdílení. Podařilo se nejen naplnit stanovené cíle, ale projekt  dětem i nám přinesl nové pohledy na každodenní všední  situace. Dětem poskytl celou řadu příležitostí a témat k samostatnému přemýšlení, vyhodnocování situací a komunikaci.

 

Souhrn – sumarizace 2013 OMEP World Project on ESD

National OMEP Committee of Czech Republic

National President:  Dana Moravcová

National Project Leader: Dana Moravcová

e-mail of Project Leader: rimska@ctyrlistek.biz

 

Reducing plastic? (Goal nr 1)

Nr. of projects: 1

Examples of project titles:

Jak používáme plasty?

Nr. of children involved: 25

Nr. of teachers involved: 2

Nr. of grandparents or members of older generation involved: 45

 

Creating a new garden (Goal nr 2)

Nr. of projects: 2

Examples of project titles:

Odkud bereme potraviny?

Nr. of children involved: 42

Nr. of teachers involved: 4

Nr. of grandparents or members of older generation involved: 23

 

Network of new friends (Goal nr 3)

Nr. of projects: 5

Examples of project titles:

Jak si hrajeme s hračkami a ostatními dětmi?

Velikonoční tradice a hry, jak je známe my a naše babičky

Babi, dědo, povězmi, jak si děti hrály…?

Nr. of children involved: 121

Nr. of teachers involved: 11

Nr. of grandparents or members of older generation involved: 78



Více zde: http://www.omep.cz/projekty/svetovy-projekt/a3-faze/